03.10.2010

Autor: Tóťák Kategorie: 2x 484x

Jeden z pochmůrných víkendů v září si vysloužil návštěvu skokanů na sedmimílových botách, kteří se seskákali v malém městečku Sarrebourg na okraji Francie. Šampionát, pořádaný týmem Hoff Riser, navštívili skokané z celé Evropy. Svou účast přislíbilo několik desítek skokanů. Jenom za český tým se sešlo celkem 10 skokanů.

Z mého doposud amatérského pohledu “samouka z ulice” to byla jedna z velkých šancí, jak se podívat do světa a shlédnout nové triky a originální techniku borců, kteří se tomuto sportu věnují už léta a huntují svá těla k dokonalosti. A s klidem můžu říci, že jsem byl opravdu příjemně překvapen.

Mezi ČR a našim cílem nás dělilo devět hodin úmorné cesty v nacpaném autě batohy, taškami a hlavně bez rádia, což jsem nesl těžceJV pět ráno nás naše dodávka dovezla do cíle. Místo slunečních paprsků a vedra na padnutí nás přivítal parádní deštík, který nás donutil hodit na sebe mikiny, uložit sluneční brýle a schovat opalovací krémy.

Naše radost a natěšenost nás zatahala za paty a donutila obléct skočky na procházku městem. Z procházky se vyklubala exhibice, kterou jsme si dávali skoky přes lavičky, obruvníky, různé překážky apod. Den příjezdu se nezdál ničím výjimečným.

Po ubytování v parádních pokojíčcích přišla údržba skoček – utahování šroubků, čančání přesek a leštění pružin. Toto fyzické vysílení potřebovalo samozřejmě vzchopit návštěvou hospody a objednáním té správné výčepní lihoviny. Přípravy na zítřejší závody byly vice jak luxusní.

Snídaně do nás jenom vklouzla a už jsme byli přichystaní na akreditaci v tělocvičně, kde to vše pobíhalo. VIP pivko od pořadatelů byla dobrá volba, zvláště vyprošťováček po minulé noci se jistě hodil.

První akcí bylo plnění úkolů, které pro nás byly připraveny ve městě. Každý zde mohl ukázat, co v něm je. Na úkolech, jakými jsou např. rotace do 30-ti sekund, skok daleký nebo překážková dráha, sexy taneček s jablkem,

běh na čas po betonových zábranách, jsme se pěkně vyřádili.

Na náměstí se utvořila sešlost všech skokanů, kteří upínali svůj zrak na následující exhibici. Na tomto místě začínalo naše první seznámení s pořadateli i skokany z okolních zemí. Jak se projevilo později, velkým problémem v komunikaci byla jazyková bariéra.

Po rozhovoru, který jsem vedl, mi bylo řečeno, že Francouzi nemají vůbec potřebu se učit cizím jazykům, prý proč bych měl – já jsem Francouz. V tu chvíli jsem si uvědomil, že si to měl chlapík na základce ještě rozmyslet, každopádně se vždycky dalo nějak rukama nebo nohama domuvit.

Několikahodinové vyčerpání těla jsme vykompenzovali pizzou a pivem, což je ta nejlepší pohonná hmota pro naše těla. Plní elánu a energie jsme začali pociťovat touhu akce, která nás zavedla do místího klubu, v kterém se okolo nás ochomítaly gogo tanečnice, z kterých vůbec nešel pot a podobné věci. Ukázali jsme všem, jak se jede párty v našem městě a jistě to mělo efekt.

Pivo za Euro skvěle zvedlo náladu. Být dražší, možná bychom jich tolik nevypiliJ Po takové noci si asi každý dokáže představit, jak svěží naše ráno bylo. Víc fresh jsem se asi necítil!

První ránou bylo, že díky špatnému počasí padly běžecké závody na tartanu, na které jsme se celkem i těšili. Všechno probíhalo tedy v tělocvičně. Soutěž probíhala v trojskoku

a skoku vysokém.

Pořadatelé dali možnosti i borcům, kteří si chtěli dát freestyle a pořádně roztančit parkety. Ať se dávaly jakékoli skoky, žádný úraz nenastal, za což jsme rádi.

Všechno to nakonec proběhlo v pohodě. Ranec srandy, skvělá organizace, milí lidé. Kdybych měl další takovou možnost, jistě po ní sáhnu. Nabral jsem strašně moc zkušeností, za které jsem rád a budu se těšit na další podobné akce takového kalibru!

 Foto: www.madeos.com