Powerbock.eu

  • Blog
  • Blog

Vítejte na nějvětším serveru o skákacích botách v Evropě

Powerbock.eu je nový portál zabývající se sdružením zájemců o skákací boty. Naším cílem je poskytnout co největší množství informací a vybudovat komunitu se stejným zájmem. Powerbock, neboli skákání na skákacích botách, je nový revoluční městský sport, který se neustále rozrůstá o nové skokany a týmy po celém světě.



Poslat heslo | Registrace

  • Úvod
  • týmy
  • skokani
  • triky
  • video
  • foto
  • blog
  • mapa
  • kalendář
  • slovník
  • pro firmy
  • fórum
  • e-shop
  • Rady pro osamělé začátečníky

    08.06.2012

    Autor: Vlask Kategorie: Blog Komentáře6x Zobrazení0x

    Když jsem si před rokem a čtvrt kupoval skákací boty, tak prakticky nebyl k nalezení žádný článek shrnující rady pro začátečníky. Na internetu najdete spousty videa s akrobaty provádějícímy několikanásobná salta a roznožky, ovšem základní rady do života aby člověk páčil ze zkušenějších po různých fórech. Doteď se situace nijak nezměnila. Je tedy na čase poučit potencionální nové bockery o tom, co je pravděpodobně čeká a nemine. Nejjednodušší je přidat se k nějaké skupině zkušených skokanů, ale ne všichni mají tu možnost (většinou z geografických důvodů). Pokud tedy nenajdete v seznamu týmů nikoho v dosažitelné blízkosti, pak je tento článek určen přímo vám. Podotýkám, že mám boty značky Poweriser a majitelé jiných značek mohou narazit na odlišné problémy, ale většina bodů se týká všech značek skákacích bot.

    Než si koupíte skákací boty, je vhodné si je samozřejmě vyzkoušet. Minimálně značky Poweriser a 7th league boots (sedmimílové boty) mají hojně rošířenou síť distributorů a školitelů po celé republice. Stačí tedy kontaktovat někoho v nejbližším městě a domluvit se na vyzkoušení. Další možností jsou různé dárkové portály, nabízející za úplatu skákací boty (na hodinu většinou) samozřejmě i se školitelem. Nejlevněji vychází účast na nějaké propagační akci. Tam to bývá za pakatel, ale jste omezeni časem (cca 10 minut). Osobně jsem boty nejdříve vyzkoušel na jedné takové akci a týden poté jsme si domluvili delší vyzkoušení 7mílových bot (cca 30min). Kamarád si je ihned zakoupil na místě, ale nevyhovovalo mi vázání a tak jsem domluvil ještě i další schůzku na vyzkoušení poweriserů, u kterých jsem nakonec i zůstal. Na naučení stačí jedno delší setkání s trenérem (těch 30 min). Pak už klidně můžete běhat sami bez dozoru. Nemá cenu si domlouvat a platit delší dobu, protože většina lidí bude po té půlhodině stejně odrovnaná (fyzicky).

    Koupit můžete různé značky, nejrozšířenější jsou a největší reklamu mají právě zmiňované Powerisery a sedmimílové boty. Pěkný srovnávací článek různých značek najdete zde. Boty stojí cca 8000,- Kč, nezávisle na značce. Výrazně můžete ušetřit nákupem použitých demo kusů. Stojí okolo 6000,- a jedinou nevýhodou je to, že budou poškrábané. To vůbec nevadí, protože i své nové jsem dokázal dostat do stejného stavu už za dva měsíce. U Poweriserů se doporučuje přikoupit i ochranu pružiny - ta se mi vyplatila už při prvním pádu. Profíci si často vystačí jen s lepící páskou, ale nechrání a nevypadá to tak dobře.Sedmimílové boty údajně mají dobrou ochranu už v základu. Dále budete potřebovat klíč číslo 10 (u poweriserů je v balení pouze imbusák) kvůli povolování šroubů u horního vázání. A zapomenout nesmíme na chrániče. Nutné jsou chrániče zápěstí a kolen. Pokud chcete trénovat nové věci, tak se hodí i chrániče loktů. Helmu jsem zatím nepotřeboval. U chráničů se mi osvědčila značka Powerslide.


    Bez chráničů to v žádném případě nezkoušejte.

    Osobně jsem dal přednost Poweriserům kvůli zastaralému vrchnímu vázání u sedmimílových bot. Staré vázání s kolenním obloukem je totiž nepraktické (musíte si zouvat boty), na můj vkus se složitě přivazují nohy pomocí pásků a vaše holeň vám i při použití vycpávek moc nepoděkuje. Prakticky si totiž tlačíte kostí proti hliníkové trubce, což není nic příjemného. Sedmimílové boty sice mají i novější verzi vázání viper, ale za něj si musíte pěkně připlatit (cca 1400). Navíc žlutá ochrana pružiny vůbec nevypadá "cool". Powerisery vypadají mnohem lépe, ale máte vyšší šanci, že vás v noci někde na cestě sundá auto :).

    Ochrana pružiny občas dostane pěkně zabrat.....

    První problém, který mně potkal bylo samotné vázání. Suchý zip je sice praktický, ale školitel Poweriserů měl jen starší model a tak jsem neodkoukal jak se vlastně vázání utahuje. Spodní část je jednoduchá, ale na utažení horní části pod kolenem musíte znát správný způsob. Zejména pokud nemáte tlustou nohu, tak vám bude vadit až moc dlouhý pěnový chránič (okraje se navzájem překrývají). Stejně tak povolování přezek mi bylo záhadou a málem jsem si přitom lámal nehty. K botkám totiž nedostanete žádný návod, jen cár papíru s bezpečnostními upozorněnímy. Jeden z českých prodejců alespoň prodává krátké instruktážní video, kde jsou tyto taje vysvětleny. Pokud se vám nechce utrácet, tak stačí shlédnout toto video.


    Techniku utahování vázání je třeba nastudovat, jinak dopadne jak to mé - nové stojí totiž "pouhých" 2200,- Kč.

    Vázání se většinou utahuje a nastavuje nadvakrát. Musíte si zkusit udělat pár kroků a zjistit jak sedí. Následně pak doladit polohu nohy pomocí spodního vázání. Že to máte špatně nastavené poznáte jednoduše - po chvilce vás bude slabě bolet v kotníku. Pokud to nepomůže, tak se musí doladit i horní část vázání. To je časově podstatně náročnější a složitější. Při opětovném utahování šroubů si dejte pozor a utahujte je jen pomocí imbusáku, nikdy ne pomocí klíče. Já to tak dělal a utahoval "na fest" asi dva měsíce. Pak jsem zjistil že hliníková trubka kvůli vysokému tlaku značně zmenšila svůj průměr. Navíc po několika pádech se jedna strana odmítla posouvat - na trubce vznikly hluboké zářezy znemožňující její posouvání oběma směry bez kompletního rozebrání. Částečně jsem to vyřešil lehkým vybroušením nejhorších míst (pilníkem), ale i tak to jde hodně ztuha. Jde to samozřejmě řešit nákupem nových náhradních dílů (dají se samostatně sehnat skoro všechny části), ale je to poměrně drahá sranda. Pokud nastavujete vázání v zimě nebo na podzim, tak je dobré to dělat zásadně uvnitř budov. Jinak vám totiž hodně rychle skřehnou prsty a s velkou pravděpodobností se pořežete. Výrobci sice s každým novým modelem redukují počet ostrých hran, ale stále jich je tam dost. Jejich oblepení páskou sice částečně pomohlo, ale páska nemívá dlouhou životnost a brzo se odlepuje.


    Poškrábaná trubka znemožňuje jednoduchou úpravu výšky vázání - proto dotahovat zlehka.

    Na nasazování skákacích bot je ideální vyhlédnout si nějakou lavičku. Těch bývá všude celkem dost a dobře se z nich vstává. Navíc se na ní dá dobře odpočívat. Motoristé mohou použít i otevřený kufr svého auta.

    Boty hlavně ze začátku provozujte na rovném povrchu - nejlepší je beton, následuje asfalt a pak teprve rovná moderní dlažba. U asfaltu si musíte dávat pozor na štěrk a vymletá místa - rychle to likviduje gumu na spodku bot. U moderní rovné dlažby bývá zase trošku problém s klouzavostí - musíte si dávat pozor na rozlité tekutiny a pokud jen trochu pršelo, tak se dočkáte opravdu hodně klouzání. Osobně jsem přes podzim/zimu trénoval často na historické (středověké) žulové dlažbě, ale u té je problém s nerovnoměrností. Chůze není problém, ale při pokusech o běh to při dopadu vyhazuje nohy různě do stran a moc bezpečné to není. Všeobecně se dá chodit skoro po všem, včetně trávníku, ale musíte si dávat pozor na cokoliv klouzavého nebo malého. Typickým problémem jsou spadlé větvičky na kraji cesty, bahno na chodníku, mokré listí na podzim a už se mi povedl i jeden krátký slide na žaludu. Velký pozor si také dávejte na mokré přechody pro chodce - na některých to opravdu hodně klouže.

    Zpočátku většina lidí moc dlouho nevydrží a je nutné dělat časté přestávky. Ideální je 10-15 minut chůze a následně aspoň 5 minut pauza v sedě. Já jsem to vydržel maximálně tak 45 minut i s přestávkami. Výdrž se časem zvyšuje a teď už nejsou problémem ani 2 hodinky, ale stále je dobré dělat přestávky. 2 z mých 4 pádů se udály kvůli únavě nohou, takže jakmile cítíte že vám těžknou nohy a začínáte mít problémy se zakopáváním, tak je čas na chvíli přestat. Často se vám totiž ještě nechce skončit, ale nohy mají jiný názor. Na trénink skákání, běhání a čehokoliv složitějšího se doporučuje nejdříve procházka, ať si zvyknete na boty a rovnováhu. Při tom chytnete cit pro rytmus pružin a všechno jde pak lépe. Osobně praktikuji pochod krokem do přírody (cca 2km), následuje přestávka (1-2 hodiny) s občerstvením, počtu si na místě dobrou knihu a teprve při návratu mi to jde nejlépe. Nohy už jsou navyklé na rytmus, ale zároveň odpočinuté, takže zpátky už provozuji běh prokládaný chůzí.

    První měsíc se vyhýbejte schodům a kopcům. I mírný náklon dělá hodně velké problémy. Jednodušší je trénovat chůzi do kopce, než z kopce. Schody jsou hodně zákeřné - čím užší a vyšší, tím jsou horší. I zábradlí u nich je vám k ničemu, musíte se hodně ohnout, abyste se o něj mohli opřít a pak stejně ztrácíte rovnováhu kvůli náklonu těla. Při sestupování je to ještě horší. Musíte brát úvahu pružinu - pokud jsou schody úzké tak vůbec nelze sejít klasickým způsobem a musíte to vzít bokem.

    Pády se v mém případě staly 4, což není moc na rok a půl používání skákacích bot. Mám už ale kristova léta a neblbnu tolik jako mladší ročníky. Prakticky se vyhýbám nebezpečným situacím a vůbec netrénuji skákání. Pouze chodím a běhám. Většina pádů (3) byla dopředu. Spadnete nejdříve na kolena a následně na roztažené dlaně. Pád je hodně rychlý a vše se děje instinktivně. Proto je třeba vždy mít chrániče kolen a zápěstí. Kamárad zkoušel běhat bez chráničů a spadl právě dopředu - narazil si zápěstí a bolelo ho to ještě 3 týdny poté. Při jednom pádu jsem si odřel i jeden loket (lehký běh do mírného kopce, únava nohou a zakopnutí) - kromě odřené kůže to nemělo žádné další následky. Každopádně i chrániče loktů můžou mít své opodstatnění. Stále je nepoužívám, ale mohou se hodit, pokud začínáte, někomu boty půjčujete, nebo zkoušíte nové věci. Dozadu jsem spadl jen jednou (běh z kopce a dobržďování až na trávě - ujela mi noha) - skončil jsem v sedě na zadku, ale bez následků.

    Oblečení je třeba volit neplandavé (bude to z vás jinak padat) a dostatečně prodyšné. Na botách se zaručeně zapotíte i při teplotách pod nulou. Skákat se dá bez problémů i v zimě (pokud najdete suchý chodník), ale je třeba používat rukavice, hodně teplé ponožky a při velkém mrazu či větru i šálu přes obličej. V oblasti trupu se sice řádně propotíte, ale při delším pobytu na mrazu vám začnou mrznout prsty na nohách. V létě je dobré běhat až pozdě v noci (po 21-22 hodině), kdy aspoň trochu klesají teploty. Vzhledem k přítomnosti veřejného osvětlení to nebývá problém. Pokud máte po cestě temné úseky, tak se zásobte lehkou led baterkou s poutkem na ruku. Ráno neběhám, protože nejsem moc ranní ptáče, ale díky nižším teplotám to není špatná doba. Ideální na běhání jsou teploty okolo 20 stupňů celsia. Boty stačí jakékoliv běžné vycházkové. V zimě není problém i s modely podzimními, jen se vám bude víc potit nohy. Podrážka je lepší tenká a neodpružená. Na letních botách s nízkou a měkkou podrážkou lépe cítím jak pracuje pružina a lépe se tak odrážím při běhu. Zimní boty mají tlustou podrážku, kde to není tolik cítit. Obuv musí mít pevnou patu a nesmíte si ji o ni dřít. Pata při skákání hodně pracuje a měli byste ji za chvíli odřenou do krve. Sandály, či jinou exotickou obuv jsem nezkoušel. Na léto jsem si zakoupil takzvané sportovní sandály - jinak řečeno normální vycházkové boty, ale celá vrchní část je ze síťované tkaniny. Boty jsou tak lehké, extrémně prodyšné a nedřou paty.


    Loap Scala - ideální boty na léto.

    Skákací boty jsou náročné na výdej energie, takže s sebou berte aspoň půl litru vody a nějaké sladkosti. S transportem je trošku problém (pokud nejezdíte autem). V zimě a na podzim využijete kapsy na bundě. V létě je to ovšem horší. Veškeré těžší předměty (peněženka, voda, mobily apod) mají tendenci vypadávat při běhu. Běhání s flaškou vody v ruce také není zrovna praktické. Na menší věci (klíče, hotovost v bankovkách, náplast, klíč na utahování vrchního vázání, menší mobil) se výborně osvědčila kapsička přímo na skákacích botách. Jen si musíte dávat pozor, aby byla vždy dobře zavřená (zatím jsem přišel jen o ten klíč č.10 na vázání). Na větší věci (v mém případě mobil, sladkosti, necelý litr vody a dobrá kniha) je nutné sehnat batoh. Nejdříve jsem zkusil obyčejný - při běhu mi se ovšem rozepnuly zipy a vypadla bunda i s mobilem. Klasický batoh je tedy nepraktický - moc nadskakuje při běhu a příjemné to moc není. Tak jsem zakoupil za poměrně vysokou částku batoh poweriser (cca 800,-). Jelikož má popruh přes prsa a břicho, tak téměř nenadskakuje i při běhu a je téměř ideální, nebýt jedné maličkosti. Má příliš malý objem. Dle prodejců je vhodný na ručník a různé drobnosti. Pro mé potřeby je příliš úzký. 10cm látky navíc by mu neuškodilo. Takto tam sice narvu jednu knihu, ale kvůli malé šířce už se tam nevejde plastová láhev s vodou. Musel jsem ji tedy patřičně upravit silou na tvar placatice. I tak občas mívám problémy s tlustšímy knihami. Batoh má naštěstí i dvě kapsy, kam bez problému nacpete mobil, klíče, peněženku i nějaké ty sladkosti. Na uložení bundy či čehokoliv objemnějšího (foťák) můžete rovnou zapomenout. Pokud potřebujete více prostoru, tak se poohlédněte ve sportovních potřebách. Nutné jsou ovšem ony zmiňované popruhy přes prsa a břicho, jinak vám batoh bude nadskakovat.Každá zátěž na zádech (a to i lehká) v podobě batohu ovšem snižuje požitek z běhu. Pro vyblbnutí je proto ideální se plně odstrojit a nechat si jen chrániče. Chůze i s těžším batohem není problém a zvládl jsem bez obtíží i transport větší fotografické brašny (se zrcadlovkou) a stativu.

    Kapsička na skákacích botech je geniální doplňek.

    Před zakoupením skákacích bot jsem měl idealistické představy o jejich použití. Myslel jsem si, že bez problémů nahradí kolo. To jsem se ovšem fatálně spletl. Boty jsou výrazně náročnější na vydanou energii oproti kolu, či kolečkovým bruslím. Na výlety dlouhé desítky kilometrů rovnou zapomeňte. Nejlepší je běhání - pružiny vám samy vyhazují nohy do vzduchu a jste schopni urazit velmi rychle velkou vzdálenost. Má to ovšem jeden malý zádrhel - je to hodně náročné na plíce a fyzičku. Jakožto astmatik s malým objemem plic (lékařsky ověřeno) a mládím stráveným u počítače nedisponuji dobrými plícemi ani fyzičkou. Zvládnu tak jen 50m během a následuje chůze a vydýchávání cca 100-200m. Praktikuji tedy spíše indiánský běh a po 1,5-2km už musím odpočívat. Chůze není tak náročná jako běh, ale zase máte na nohách celkem 9kg zátěže a pružina to za chůze moc neodlehčuje. Jiná situace může nastat u profesionálních nebo pravidelně trénujících běžců - třeba se někdo vyjádří v diskuzi na téma průměrně zvládnutých kilometrů na jednu vycházku (já mám dost po 4km).

    Údržba skákacích bot se prakticky omezuje na jedinnou činnost - výměnu gumových botiček. Prakticky nic jiného není třeba. Jen jednou jsem dotahoval uvolněný šroubek na plastovém držáku nohy. Gumové botičky mi při používání bot cca 2x týdně vydrží skoro 3/4 roku. Svou roli samozřejmě hraje počet prochozených kilometrů, ale i náhoda. Pokud se vám do gumy prořežou malé kamínky, nebo sklo, tak můžete počítat s nižší životností. Botičky se opotřebovávají nerovnoměrně - v mém případě se nejdříve prošoupe pravá - asi to souvisí s tím, že jsem pravák a více se odrážím pravou nohou. Levá ovšem vydrží jen asi o měsíc déle. Že je čas pro shánění náhradních poznáte lehce - při pohledu zespodu (z vrchu není nic vidět) spatříte velké praskliny na gumě. Osobně nechávám prochodit botičky až na kov, ale už si musíte dávat pozor. Při úplném prochození to při odrazu víc podkluzuje a hrozí vyšší riziko pádu. Samozřejmě s botičkami v takovémtu stavu nemůžete do tělocvičny - lak na parketách by vám nepoděkoval. Výměnu za nové botičky pravděpodobně zvládne každý, ale potřebujete klíč číslo 13 (ideálně dva) a hodně trpělivosti. Zejména nacpání dvojice podložek pod matičky z vnitřní strany hliníkového profilu je zážitek. Staré botičky pokud vím nikdo nevykupuje zpět. To bude asi důvod pro oblíbené domácí modifikace na levnější verze s gumou z pneumatik či terénní verze. Inspirovat se můžete i v galerii tuning.

    V tomto stavu to už klouže - čas na výměnu.

    Vážnější zdravotní problémy jsem zatím nezaznamenal. Spíše naopak. Pokud používáte chrániče, tak pády nejsou problém. Nohy moc nebolí ani ze začátku. Sice trochu cítíte únavu lítek, ale ta rychle odezní. Po prvním delším pobytu (45min) jsem měl týden problémy s lehkou bolestí zad v oblasti ledvin. Původně jsem to přisuzoval studenému počasí a nachlazení ledvin. Následující delší trénink mi ovšem povrdil, že je to pouze bolest z namoženého nepoužívaného svalstva. Bolest se totiž opět objevila, ale už jen na pár dní. Takže pokud jste nesportovně založení PCválové, tak ze začátku to moc nepřehánějte s délkou tréninku. Naopak kolegyně z práce natrénovaná z lyží s tímto neměla žádný problém. Jedinným potencionálním zdravotním rizikem jsou v mém případě pokusy o skákání snožmo na místě. To už je hodně náročná a trošku nebezpečná činnost. Pokud jen chodíte nebo běháte, tak vám nic moc nehrozí. Ovšem pokud se při pokusech o skákání na obě nohy prohnete dozadu při dopadu, tak to schytají vaše záda a jestliže nezatnete při dopadu svaly na nohách, tak sílu dopadu místo pružiny schytají vaše kolena. Obojí není nic příjemného. Pozitivem používání skákacích bot je určitě menší zátěž kloubů při běhání a nejvíc oceňuji posilování svalů na zádech. Je to skvělý prostředek na uvolnění zatuhlých zad a pomáhá mi při bolestech zad z dlouhého sezení v práci. Navíc je to ideální prostředek na donucení se k pohybu - za normálních okolností by mně nikdo nedonutil někam pravidelně běhat. Na skákacích botech je to ale zábava, ke které se nemusíte nutit.

    Chodit na skákacích botách zvládne každý do 10 minut. Bez problémů i v horším terénu to zvládnete tak za měsíc až dva. Běhání není problém už za dva měsíce. Učit chodit známé na vašich botech můžete kdykoliv - není na to třeba nic speciálního, jen opakujte to, co vás učil váš trenér. Jen na parádičky, skákání do výšky a saltíčka asi nebude mít každý. To už chce opravdu hodně tréninku a gymnastická příprava je také plusem. Já neumím dodnes vůbec skákat. Sice mně to trošku mrzí, ale je to skvělá zábava i bez lítání metr do výšky a salt. Rychlost učení je hodně individuální záležitost - viděl jsem už i lidi co si na první pokus oběhli místní lagunu (cca 800m) poklusem a jeden člověk překvapil i skákáním na místě do výše 50cm (ovšem pravidelně prý doma trénuje na trampolíně salta). Nutno podotknout že všichni zkoušející běh spadli. Někteří to zvládli i 3x během oněch 800m. Ale stejně je to tak bavilo, že to nevzadli po prvním pádu. Navíc s chrániči nejsou pády problém.

    Takže pokud vás skákací boty lákají, tak s chutí do toho. Mohu to jen doporučit. Na ničem jiném nezažijete takovou radost z běhání a pohybu.

    VAŠE KOMENTÁŘE

    VLOŽIT KOMENTÁŘ




    Jon

    Jon

    Město: long Beach
    Tým:
    Boty: Poweriser

    12

    12

    Město: Brooklyn
    Tým:
    Boty: Poweriser

    12

    12

    Město: Baileys Harbor
    Tým:
    Boty: SkyRunner

    Ostatní skokani