04.02.2010

Autor: camci Kategorie: 13x 361x

Je jasné, že samotná možnost setkat se se skokany, které jsme neznali byla skvělá. Ale zde bych řekla, že veškeré klady Bounce cup končí. A na vině je především katastrofická organizace a špatná komunikace. Hned v úvodu došlo ke zpoždění způsobeno pozdním příjezdem organizátorů! Nekonal se řízený trénink, u jednotlivých disciplín byly nesmyslné prodlevy, konstrukce laťky byla opravdu katastrofická, žádný komentátor, který by vtáhnul všechny do povzbuzování a více to tam rozproudil, chyběla slíbená profi exhibice a nestihla se ani laťka volným stylem a battle, který měl být nově zařazen, jako zkušební disciplína. A mám takový pocit, že se někdo zmiňoval i o zástupcích z televize a spoustě diváků. Pan pořadatel Josef Beneš se omlouvá nečekanými zádrhely se Sokolem, který odmítnul 3 dny před závody zapůjčit nářadí, nepříjemným panem dozorcem, který nás tam otravoval než hlídal, nedostatkem lidí a především, že to byla první takováto akce. Omyl, již se spolupodílel na organizaci Challenge cupu 2009 v Praze, má za sebou několik workshopu a jiných setkání. Ale dejme tomu. Sokol opravdu odmítl zapůjčit nářadí, ale vědělo se To 3 dny předem a pan dozorce nám ubral 1/3 tělocvičny a stál nám opravdu za zády. Chtěla bych zde říci, že panu Benešovi byla několikrát před závody nabídnuta organizační i materiální pomoc ze stran Josefa Ženčáka z Ostravy se skokany a Radka Wožniaka z Kadaně ve formě zapůjčení comba pro lepší ozvučení, trampolíny pro zpestření, a také nabídli pomoc skokani z týmu 7th Move, kteří byli ochotni vystupovat či pomáhat u řízeného tréninku a především značné zkušenosti v organizaci takovéto akce. Toto vše bylo odmítnuto se slovy, že vše mají zajištěno, nic nepotřebují a s arogantní větou „Ještě nějaká rada?“. I přes odmítnutí se Josef Ženčák chopil iniciativy a snažil se pomoci s organizací a nahradit chybějící lidi. Pomáhal odměřit dráhy, hlídali u laťky, natáčel, fotil, pomáhal jako rozhodčí u začátku battlu, který se nestihnul dokončit, radil skokanům začátečníkům v technice odrazu a rozběhu a další nepočítané. K této pomoci se přidal i Radek Wožniak jako porota u Battlu a focení a Ondra Soudek pomohl zejména svým moderováním skoku přes laťku. Pokud tedy zjistili pořadatelé, že jsou zde nedostatky a chyběly veškeré náležitosti, měli koho požádat o rychlou pomoc a vše mohlo vypadat jinak. Co si však myslím, že je neodpustitelné, je to, že jeden organizátor lítá jako na vývrtce a snaží se zachránit, co se dá, využívá pomoci, která mu byla nabídnuta a druhý sedí po celou dobu na zadku a řeší si tam své pracovní záležitosti, které se rozhodně netýkají závodů. Za celou dobu vstal na krátkou dobu 3x k mikrofonu, ale toď vše a jeho akci vedou hosté a účastníci. Ostuda! Takto si pan Beneš představuje „táhnout za jeden provaz“? Když pak nevkusně zveřejní jméno a důvody pro neúčast své skokanky. Co se týče základny skokanů v ČR, je určitě dostačující pro pořádání závodu, vždyť v ČR je jistě více jak 500 ks prodaných bot, jen je potřeba je více vtáhnout do skupinového dění. Ale pokud budou závody vypadat takto, tak těžko počet účastníků bude stoupat, bude naopak klesat. Většina byla spíše zklamaná a odradilo je to od dalších závodů, ani se jim nedivím. Jen doufejme, že do příštích závodů, které budou pod jiným vedením vychladnou. Více zkušeností a zážitků by si jistě odnesli z našich tréninků v malé tělocvičně, kde se sejde každý týden kolem 10 skokanů někdy i 16-18. Co se týče jednotlivých disciplín v rámci skoku do dálky a trojskoku máme už samozřejmě přehled o tom, jak velký prostor pro rozběh a skoky je zapotřebí. Ovšem rozhodně nesdílím názor v tom, že by se základní laťka u mužů měla zvýšit na 150 cm, to už můžeme podle tabulek porovnat, kolik lidí by skákalo. V tuto chvíli jde především o to, aby byla účast na disciplínách vysoká a ne, že bude 5 lidí skákat a zbytek koukat. Co se týče doskočiště, jsem pro, aby zde byl gymnastický koberec či tenčí žíněnky s protiskluzovým povrchem. Většina skokanů skákala na tvrdé, protože žíněnka, která zde byla k dispozici byla spíše nebezpečná, než jako záchrana, ujížděla, byla vysoká, příliš se bortila a byla především jedna. Battle nemůžeme bohužel tolik posoudit, protože se nestihnul, nicméně, nějaké výsledky a názory jsme si snad taky udělali. Je úplně jedno, jestli jde o mezinárodní akci, nebo akci, která je jen pro ČR, nejsme snad žádní vidláci a zasloužíme si, aby to mělo úroveň. Hlavní problém pro pana Beneše je finanční stránka, kdy částka 400,-Kč byla nedostačující na zaplacení haly a celkové pokrytí nákladů. Ano, hala byla opravdu drahá a tomu měla odpovídat i propagace akce a částka 400 měla být stanovená od začátku, jistě by to přilákalo více skokanů (startovné 800,- na začátku byl fakt úlet). V soukromé komunikaci i sám pan Beneš napsal, že věděl, že to tak dopadne a že akce nestála ani za 200,-Kč. No co se dá dělat, doporučuji v tom případě akce raději pořádat ve městech, kde pronájem nestojí 10tis. Tohle není problém účastníků. Drobné nedostatky jako chybějící pásmo, které nahradil zednický metr, fix na nakreslení číselníku na laťku (který měl už být nachystaný), startovní čísla na papírku, který si neměli skokani jak připnout, to se stane každému. Chybějící upomínkové štítky na pohárech a medailích už je větší nedostatek. Vždyť medaile je o tom, kouknout na ni a připomenout si, kde jí závodník vyhrál. Po samotném setkání jsem byla dost otrávená, ale nechtěla jsem psát kritiky, protože jsem viděla, že organizátoři z toho sami byli dost špatní a tudíž jsme spíše chtěli konstruktivně pokračovat. Ovšem po článku Josefa Beneše, ve kterém se totálně vymluvil ze všeho a nebyl ani malinko kritický, jsem byla znechucena ještě více. Je mi jasné, že se opět bude omlouvat a vymlouvat a uvádět milion důvodů proč to nešlo jinak, ale to mi nevadí. Doufám jen, že kdo byl stejně zklamán, více, či méně, nenechá se touto akcí odradit a bude se účastnit dalších závodů a srazů, které se chystají. Protože ne všude je to stejné. Opravdu si užijeme spoustu podařených akcí, když se na nich budeme podílet společně. Kamila Ženčáková Kopecká