Jednou člověk zkusí a pak není cesty zpět. Skáču chvilku že bych ty dny na rukou spočítal ale nadšení mne neopouští a jsem rád,že stojí při mých začátcích tým, který mne stále posouvá dopředu. Takže ať to třeba bolí nebo ať je i krev, ale ty zážitky mi nikdo nevezme a čím jich bude více, tím jak jinak lépe. p.s. Vyběhnu na klokanech s chráničama a nespadnu. Další den si je nevezmu a rozmlátím se nehorázně...